Kolja

František Louka je chudý violoncellista, bývalý filharmonik a starý mládenec, který žije v Praze na sklonku osmdesátých let. Stačila jedna neuctivě vtipná průpovídka, a člen prestižního hudebního tělesa klesl až k hraní smutných písní na pohřbech. Kdysi vážený hudebník si teď kremačním koncertováním vydělává na údržbu maminčina domku i na své osamělé živobytí, občas zpestřené příchodem nějaké milé dámské návštěvy. Aby své nevalně placené „poslední štace“ vůbec stihl objíždět, potřebuje auto. A právě v nejvyšší časové i finanční nouzi dostává nabídku, jíž v jeho situaci nelze odmítnout: za čtyřicet tisíc Kč by se mohl naoko oženit s mladou Ruskou, která touží po českém občanství… Po mučivém rozhodování se František stává pro úřady ženáčem. Kupuje bílého trabanta kombi a konečně splácí své dluhy. Františkovo zaprodání dlouho hájené svobody však nezůstane bez následků: jeho novomanželka záhy emigruje za svým milencem do Německa. O zděšeného Louku se po podezřelém sňatku začnou zajímat pánové od Státní bezpečnosti a aby neštěstí bylo úplné, po zpackané papírové svatbě mu zůstane na krku jeho nevlastní, čerstvě vyženěný syn. Chlapeček se jmenuje Kolja, je mu pět let, mluví pouze rusky a když zrovna nekouká do země, bezmocně pobrekává. Jazykově nevybavenému hudebníkovi s vlažným vztahem k dětem nastávají těžké časy, které k jeho velkému překvapení předznamenají nejlepší éru jeho života.